CfP: Jak si přáli bydlet naši pracující?
Využití sociologických poznatků při plánování bytové výstavby v poválečné Evropě bývá čím dál častěji vnímáno jako specifický projev expertokracie či sociálního inženýrství. Historikové, sociologové a historikové architektury formulovali v této souvislosti řadu výzkumných podtémat. Mapovali mezinárodní přenos sociologicko-architektonického diskurzu. Ptali se po dopadech sociologické expertizy na praxi bytových politik v welfare states či – použijeme-li obrat od Jánose Kornaie – ve východoevropských premature welfare states. Rozebírali, nakolik nové podoby mezioborové spolupráce podněcovaly procesy architektonické participace a jak přispívaly k redefinování samotné profese architekta. Fundamentální politicko-ideologické rozdíly mezi lidovými a západními demokraciemi, a také odlišné trajektorie vytváření „společnosti vědění“ na obou stranách železné opony, se zdá ustupují v těchto pohledech do pozadí. Přesto stranou badatelského zájmu nezůstaly ani otázky (ne)existence veřejného mínění v zemích státního socialismu a potažmo relevance státem podporované sociologicko-architektonické expertizy.
Spolu s tím, jak se v počátcích 20. století instrumentárium oboru obohatilo o poznatky převzaté z demografie a hygieny, architekta-tvůrce začal postupně nahrazovat architekt-expert. Po roce 1945 pozorujeme nástup sociologicko-architektonických týmů, které si předsevzaly, že vypracují empiricky podložená kritéria bytové výstavby lidského měřítka. Tyto týmy vycházely hlavně ze statisticky zjištěných antropologických konstant a za cíl si vytkly vznik prosperujících sousedských či městských komunit. Jejich expertíza nezřídka poskytovala legitimitu rozhodnutím politické moci a přinášela příslib výkonnosti bytové politiky a systému obytné výstavby. Založení architektonického navrhování na znalostech sociálních věd zůstávalo nicméně často jen mocenskou strategií,a zejména ve východní Evropě se jen příležitostně otisklo do podoby postaveného prostředí.
Konference chce propojit badatele zabývající se dějinami sociologických výzkumů v architektuře doby státního socialismu a konfrontovat jejich poznatky s výsledky výzkumů západních kolegů. Cílem je nastínit aktuální metodologické přístupy a formulovat směry budoucího bádání. Uvítáme příspěvky reflektující ukončené, probíhající či plánované výzkumy, které se dotýkají mj. těchto otázek:
- Jak probíhaly a na co sezaměřovaly sociologické výzkumy v architektuře?
- Lze v tomto kontextu hovořit také o širší spolupráci s představiteli dalších oborů, např. sociální geografie, demografie, psychologie či zdravotních věd?
- Jaký dopad na národní sociologicko-architektonické debaty měl přenos myšlenek a konceptů přes železnou oponu?
- Existovaly polooficiální či alternativní pokusy o sociologické průzkumy bydlení či architektury v zemích státního socialismu?
- Nakolik veřejné mínění ovlivňovalo podobu obytné architektury, a nakolik samo bylo ovlivněno sociologicko-architektonickým diskurzem?
- Jaká byla povaha relací mezi sociology, architekty a státní mocí?
- Jaký byl dopad sociologicko-architektonických výzkumů na projekční praxi a reálné podoby bytové politiky?
- Existovalo vůbec „socialistické bydlení“?
Prosíme o zasílání abstraktů příspěvků (v délce do 350 slov) spolu s krátkým životopisem (do 150 slov) nejpozději do 31. července 2020 na adresu hubert.guzik@fa.cvut.cz. Aktivní účastníci, kteří si nebudou moci zajistit prostředky na cestu a ubytování, mohou požádat o finanční podporu.
Pořadatelé: Ústav soudobých dějin, AV ČR, Fakulta architektury ČVUT v Praze
Místo konání: Praha
Datum: 9. října 2020
Délka konferenčního příspěvku: 20 minut
Jednací jazyk: čeština a angličtina
Vědecký výbor konference:
Slavomíra Ferenčuhová (Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.)
Hubert Guzik (Fakulta architektury ČVUT v Praze)
Petr Roubal (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.)
Rostislav Švácha (Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i.)